NOVINKY V EXPOZICÍCH

KUGELSTAND VE VMK

Několikaleté úsilí pracovníků Vojenského muzea Králíky (VMK) došlo naplnění! Díky velké vstřícnosti ze strany vedení Poličské strojírny a.s., kterému patří naše poděkování, jsme do expozic muzea získali velmi zajímavé přírůstky. Jedny z nejmenších fortifikačních objektů z období 2. světové války!

Ale popořádku: Již při naší první návštěvě areálu Poličské strojírny a. s. roku 1993 jsme si povšimli podivné, rozměrné betonové koule, povalující se naproti vrátnice továrny. Byla sice plná odpadků, ale svým tvarem a zpracováním nás značně přitahovala. Podle místních znalců se snad mělo jednat o německý objekt z doby okupace, určený k ukrytí strážného při náletu… Teprve o 12 let později téma „bunkr koule“ zpřístupnil jeden z badatelů na webu fortifikace.net: (http://www.fortifikace.net/ii_sv_v_bojove_kugelstand.html). Díky zveřejněným informacím se mohli zájemci o druhoválečné fortifikace dozvědět základní historii podivného objektu a také to, že další kusy se nacházejí uvnitř areálu továrny a že jsou na poměry ČR ojedinělé. Kouli ležící naproti vrátnice se nám od jejího vlastníka – města Polička – získat nepodařilo. S naším projektem jsme však uspěli později přímo v Poličské strojírně a.s.

Koule1w

Příznivé počasí v průběhu měsíce listopadu nám umožnilo za pomoci těžké techniky přesun nově získaných exponátů do areálu muzea. Návštěvníci se tak mohou již nyní, při provizorním vystavení získaných exemplářů, na vlastní oči přesvědčit, že koule je opravdu koule a že jde o mistrovský kousek tesařského a betonářského umění. Povrch objektů nemá omítku ani potěr, a tak je možno obdivovat podle otisků tvar a výrobu bednění. Koule mají průměr cca 160 cm a tloušťku stěny 8 až 10 cm. Vstupní otvor je kruhového tvaru s výkrojem na jedné straně. Šířka otvoru je cca 65 krát 50 centimetrů. Tyto provedení „bunkr koule“ mělo zřejmě sloužit po zakopání v obranných pozicích otvorem vzhůru, jako primitivní, ovšem zodolněné kulometné hnízdo. Jestli byl účel těchto staveb v konkrétních podmínkách zbrojní továrny v Bořinách u Poličky v době okupace stejný, to se nám prozatím zjistit nepodařilo.

Koule2w

Autorem myšlenky „bunkr koule“ – německé označení pro tento objekt znělo Kugelstand – byl Dipl. Ing. Sylvester Laibe. Kugelstand si nechal patentovat v únoru 1944, ale tehdy se jednalo o kulový podzemní kryt pro 8 lidí. Konstrukce objektu, který měl dobře odolávat tlakovým vlnám, zřejmě zaujala příslušné orgány III. říše natolik, že se rozhodlo o jeho využití v rámci prefabrikovaných polních fortifikací. Koncem roku 1944 vytvořil Dr. Hubert Rusch ze stavební firmy Dyckerhoff & Widmann řadu návrhů pro různá provedení a využití těchto bunkrů. Německá armáda myšlenku přijala a objednala několik tisíc kusů. Vyrábět je mělo zhruba 20 betonářských podniků v Říši. Realita konce války byla zřejmě jiná. Doložena je prozatím jen výroba v Dornbirnu u Bodamského jezera – několik desítek hotových koulí zesílilo obranné pozice proti nedaleké švýcarské hranici. Další kusy vznikaly dle potřeb na mnoha dalších místech díky výrobě v malých stavebních podnicích.

 

V Králické pevnostní oblasti se budou moci návštěvníci, při porovnání takticko-technických parametrů Kugelstand-ů a poblíž stojících řopíků (čs. pevnůstek vzor 37), zamyslet nad tím, jak 2. světová válka praxí změnila představy o vedení válečného konfliktu. Taktická hodnota a bojová hodnota obranných staveb, mezi kterými je jen cca 8 let časového rozdílu, je propastně odlišná… O mohutné a takticky hodnotné pevnosti se často díky zhroucení politických představ i selhání politických autorit nebojovalo, jinde vojáci bojujících stran umírali v obranných objektech nevalné kvality a nulové taktické hodnoty…

Koule3w

Vojenské muzeum Králíky přivítá další informace o objektech typu Kugelstand.

Foto: M. Večeř, T. Kaštánek, M. Ráboň, J. Špinar

 

TATRA 815 VVN 26 265 8x8.1R

Město Králíky získalo do sbírek VMK nový exponát.

 
 
Tak, zadařilo se, je doma!
 
Ve VMK je nový exponát! Získání významného přírůstku - Tatry 815 - 8 x 8 pro sbírku města Králíky - převzetí, příprava, přeprava - to vše se podařlo doslova v rekordním čase... Hlavní díky za zorganizování patří Martinovi Večeřovi... Novou Tatru čeká cesta na dílnu a pokud se potvrdí její relativně dobrý stav (resp. nepřijde žádné nepříjemné překvapení), rozšíří významným způsobem nejen řadu expozičních Tater, ale také zásadně posílí přepravní schopnosti VMK...
 
Držte nám pěsti, aby i další připravené a vyjednávané akvizice dopadly stejně úspěšně...
 
T 815 8x8w T 815 8x8aw
 

Praga V3S M2 skříňová ve VMK!
Město Králíky získalo do sbírek VMK nový exponát.


- zvýšený objem motoru na 8 102 cm3
- výkon 88 kW při 2100 ot/min
- jinak odstupňovaná převodovka (max. 80 km/h) a použito řazení pomocí zubových spojek
- tříokruhová vzduchová soustava, vzduchový posilovač spojky, odpérovaná sedačka řidiče
- napětí 24V, alternátor, hl. světla v nárazníku, příprava na mlhovky, zadní couvací světlo, akumulátory v kasliku pod budkou, el. stěrače, jiná přístrojová deska

PV3SM2SKw

 

PV3SM2SKwz

 

Těžký podvalník P-50

je speciální automobilový přívěs, který byl v armádě určen v závěsu za vhodným tahačem (Tatra 141, Tatra 813...) k rychlé přepravě tanků, bojových vozidel pěchoty, obrněných transportérů a další speciální techniky. V civilním sektoru pak přepravoval těžké stroje jako buldozery, bagry, případně různé rozměrné náklady. Běžná nosnost podvalníku je 63 tun, vyjímečně (při rychlosti 10 km/hod) i 80 tun. Pětinápravový přívěs se 40 koly, s rovnou ložnou plochou a točnicovým řízením byl použitelný na komunikacích I.-III. třídy, zpevněných cestách a v rovném únosném terénu. Vyráběla jej Transporta Chrudim. VMK v něm získává nejen exponát, ale i cennou posilu využitelnou při manipulaci s technikou velké hmotnosti.

web podval expozice1  web podva expozice2

Prvky Flakzug-u ve VMK vystaveny!
Z odstavných ploch sloužících jako venkovní depozit muzea byly přemístěny jednotlivé typy železobetonových prvků „Leichte Eisenbahnflak“ do části areálu přístupného návštěvníkům. Vznikla tak první část plánované expozice „Flakového vlaku“, jehož jednotlivé stavební díly získalo muzeum před lety díky vstřícnosti vedení Správy železniční dopravní cesty. Dnes je tedy možné prohlédnout si ve VMK od každého dochovaného typu ze železobetonové stavebnice alespoň jeden vystavený kus. Další práce na vystavení a rekonstrukci tohoto ojedinělého exponátu budou v budoucnu následovat.
Co to byl Flakzug? Ve druhé polovině 2. světové války vystupňovali spojenečtí piloti hloubkové útoky také proti dopravě v okupované Evropě. Železniční doprava se ocitla pod stálými a velmi častými útoky tzv. kotlařů, letců, kteří se specializovali na likvidaci lokomotiv ve vlakových soupravách. Cílem bylo znehybnit německou dopravu. Nacistické Německo tak bylo donuceno prakticky každou důležitou vlakovou soupravu vybavit alespoň improvizovanou protiletadlovou obranou. Jedno z několika řešení představovala úprava plošinových vagónů na improvizované obrněné vozy, kdy ochranu zbraním (většinou jednohlavňové, tříhlavňové nebo čtyřhlavňové rychlopalné kanóny) poskytovaly železobetonové prefabrikáty ve tvaru velkých skruží, malých „sklípků“ – skladů munice, železobetonových postavení pro kulomety apod. Obsluha měla k dispozici na stejném vagónu ubytovací prostor (většinou dřevěná stavba s dvojitými stěnami vyplněnými sypkým materiálem) Flakové vlaky sehrály ne nevýznamnou roli např. během povstání v Praze v květnu 1945.
FLAKZUG 1   FLAKZUG 2


Ve VMK Ukončena rekonstrukce „nadupané babičky“!
Typický zvuk vzduchem chlazeného dvanáctiválce Tatra o obsahu 14 825 cm³ a výkonu 185 koní doprovázel pohled na impozantně sunoucí se těžký tahač přívěsů, který bez obtíží zvládal náklady až 100 tun těžké... To byla „nadupaná“ Tatra T – 141!
V poválečné době, až na několik vojenských speciálů cizího původu, neexistoval v československém vozovém parku tahač těžkých přívěsů. Díky značnému potenciálu vozidla Tatra 111 se ve velmi krátké době podařilo vyvinout tahač Tatra 141. První vozidla opustila brány závodu již v roce 1957, od roku 1959 (zpočátku asambláží dílů z Kopřivnice) se vyráběla v závodě v Bánovcích nad Bebravou. Tatra 141 se standardně dodávala s kolovými redukcemi pro přepravu nákladů do celkové hmotnosti 100 tun, vyráběla se i varianta bez kolových redukcí označovaná T 141B. Ta byla určena pro přepravu nákladů do hmotnosti 50 tun. Výroba běžela třináct let a ukončena byla roku 1970, kdy se podařilo dokončit 4 981 kus vozidla tohoto typu.
Jeden z mála dochovaných exemplářů (počet zachovaných kusů v ČR je odhadován na maximálně 2 desítky, z toho rekonstruovaných maximálně 10, ve vojenském provedení pouze 3 exempláře) byl postupně zrekonstruován v našem muzeu. Má výrobní číslo 3 618, což odpovídá roku výroby 1967. Pan Jindřich Večeř, bývalý dlouholetý správce muzea po odchodu do zaslouženého důchodu, pokračoval v práci, jež započal před řadou let. A v létě r. 2017 se jeho nezměrné úsilí naplnilo – po té, co na rekonstrukci vozidla odpracoval 2 500 hodin, z celkových 3 500, které si „nadupaná babička“ během své omlazovací kůry vzala. Dostala ke svým 50. narozeninám podobu zbrusu nového stroje!

web tatra 1   web tatra 2

web tatra 3   web tatra 4